HLUBOCE MĚ DOJÍMÁ
... okamžik, kdy dítě ve spánku šmátrá rukou a ve chvíli kdy vás najde, se jeho dech zklidní a zase usne tvrdým spánkem.
Dneska na mě vyskočil příspěvek od Moje tělo je moje o ženách, které sdilely jestli chtějí/nechtějí mít děti a proč. Nikdy jsem nepochopila, že má někdo pocit, že může někomu jinému říkat, jestli má nebo nemá mít děti. Žiju rodičovství už sedm let a vždycky jsem věděla, že to tak chci. Ode vždy, co si pamatuji, jsem chtěla mit děti a být máma. A myslím, že tenhle fakt, to že jsem hluboce věděla že chci, dost pomáhá tomu, že jsem schopná překonat dost těžkostí, které rodičovství zákonitě nese, s větší lehkostí a laskavostí. Protože vím, že to tak chci. Vůbec si nedovedu představit, že bych se nechala vmanipulovat do těhotenství a rodičovství přes můj vnitřní odmítavý pocit. Vůbec si nedovedu představit, že by mi někdo blízký vnucoval, proč mám a nebo nemám mít děti a kdy. Je to tak intimní rozhodnutí a celá ta cesta je tak křehká. Nemyslím si ani, že by byla lehká. Má tolik zákrut a nástrah, které nejsou vidět dokud se nedostanete dovnitř. Dokud se nestanete sami aktéry. Protože o spoustě věci, pocitů, situací se zkrátka nemluví. Protože třeba bolí, protože by je člověk možná někdy chtěl vyzmizíkovat, protože na jejich sdílení je potřeba pocit bezpečí. Protože tohle se na potkání neříká. Protože nechceme být jediní, kteří to nezvládaj, když ostatní vypadají, že jsou v pohodě a nad věcí. A tak si to dost často vaříme každý zvlášť v tom našem rodinném kotlíkua snažíme se to všechno ustát jak nejlépe svedeme.
Ten příspěvek mě donutil se opravdu zamyslet, nad něčím co se děje často. Že rodičovství, těhotenství, mateřství prostě tyhle spojené nádoby ohledně dětí a rodičů, jsou brané jako veřejná věc, ale z úplně špatného konce. Jak hodně soudíme a málo se ptáme. Hlavně sami sebe, proč nás to něco tak moc pobuřuje. Moc bych si přála, aby žil každý v dostatečném respektu toho, jak potřebuje žít svůj život. A pokud to potřebuje jinak, aby měl kam jít a kde se opřít. Tak díky za potkání toho příspěvku, otevřel ve mně mnohé.